Cena města Ivančice 2008
25.7.2008
Cena města Ivančice 2008 (za rok 2007)
V pátek 25. července 2008 přivítal starosta města Ivančice MUDr. Vojtěch Adam v obřadní síni radnice 4 laureáty při příležitosti ocenění jejich celoživotní práce a šíření věhlasu našeho města nejen v naší republice, ale i v zahraničí. Starosta vyjádřil vděčnost, že čestným uznáním za podíl na rozvoji a reprezentaci města může poděkovat za jejich záslužnou činnost a vztah k městu. Stalo se již tradicí, že Ceny jsou předávány vždycky v pátek před ivančickou poutí, v roce 2008 už popáté. Zastupitelstvo města Ivančice schválilo na návrh Rady města předání Cen těmto laureátům: 1) za hospodářský a technický rozvoj Doc. Ing. Karlu Tuzovi, CSc., 2) za mimořádný přínos do české literatury Doc. PhDr. Jaroslavu Matějkovi, CSc., 3) za celoživotní sportovní angažovanost a výchovu mládeže panu Antonínu Ondrovi, 4) paní Zdeňce Dvořáčkové za práci ve prospěch města, zejména ve funkci správkyně židovského hřbitova. Před několika dny byla tato cena udělena ještě v oblasti mezinárodní spolupráce Janku Stuškovi, starostovi družebního města Radovljica ve Slovinsku, při příležitosti jeho návštěvy v našem městě.
Doc. Ing. Karel Tuza, CSc.
je rodákem z Alexovic. Je absolventem ivančického gymnasia. Studia na VUT v oboru pozemní stavby ukončil v roce 1973 a začal pracovat jako projektant v Keramoprojektu. Od roku 1980 se zapojil do výchovy studentů na stavební fakultě a v roce 1986 obhájil kandidátskou práci na téma Osvětlování výrobních hal. V roce 2002 obhájil na VUT docenturu a v posledních letech je i členem vědecké rady VUT.
Po roce 1989 založil Karel Tuza vlastní firmu. Nejprve to byl Atelier T a v roce 1991 pak spolu s partnery firmu A PLUS. Je zaměřena na občanskou a průmyslovou architekturu a realizace staveb ve stylu High-tech.
V současné době pracuje jako generální projektant jedné z nejvýznamnějších školských staveb v historii ČR, a to univerzitního kampusu v Brně Bohunicích. Poslední dokončenou prací je komplex Moravského zemského archívu v Brně Starém Lískovci z roku 2007.
A PLUS je firma velmi úspěšná a získala řadu ocenění dona i v zahraničí. Nadace pro rozvoj architektury a stavebnictví ocenila práci firmy titulem Stavba roku už šestkrát. Jde o Bankovní a administrativní komplex Agrobanky na České ulici, skladovací komplex JMP, provozní budovu laboratoří ČZPI v Pisárkách, řídící centrum JMP s provozně technickým komplexem. Firma A PLUS získala i prestižní ocenění pro nejlepší firmy ČR v roce 2002 – 04, kdy byla zařazena mezi sto neúspěšnějších firem.
Je rovněž významným sponzorem vrcholového sportu, zejména basketbalu. Pod jejím názvem hraje nejvyšší basketbalovou soutěž tým A plus Brno.
Přestože Karel Tuza žije dlouhou dobu v Brně, na svoje rodné město nezapomíná. Svůj zájem o život v Ivančicích dokládá i tím, že je členem poradního orgánu rady města, a to komise pro regeneraci památkové zóny.
A ještě je třeba dodat, že na podzim tohoto roku oslaví svoje šedesátiny.
Doc. PhDr. Jaroslav Matějka, CSc.
Jeho představení začneme mottem: „Když jsi veselý, je to, jako bys měl v době kus nesmrtelnosti“.
Narodil se v roce 1927 v Ivančicích. Syn krejčího, který byl za odbojovou činnost ve válce vězněn, vstoupil na reálné gymnasium, které však v tehdejších poměrech nemohl dokončit. V roce 1949 absolvoval vyšší lesnickou školu v Hranicích a v roce 1953 Vysokou školu politických a hospodářských věd. Prožitky z války a rodinné vlivy jej výrazně determinovaly jako spisovatele.
Autor řady významných literárních děl ať už monografií, beletrie nebo větších historických studií. Je třeba jmenovat Život sira Winstona, která pojednává o Churchilovi, Gottwald, Rodáci a odrodilci, Kam jdete, rodáci, Jakub Nemrava, Už troubějí, Tři na konečné, Strýcové jdou do nebe, Pane blázen, kolik je hodin? Inspirace je v mnoha případech jasná – autorovo mládí v Ivančicích. Ve svých pracích stanul na pomezí historiografie a literatury. Sám o tom napsal: „Dějiny člověk popisuje prostřednictvím protagonistů a tím jsem se já dostal k tvorbě postav“.
Své lásce, fotbalu splatil dluh spoluprací na pamětech trenéra Dukly Praha Jaroslava Vejvody: Jak to viděl Vejvoda – fotbal nejen z trenérské lavičky.
Kromě literatury se věnoval Jaroslav Matějka i filmové a televizní tvorbě ať už hrané nebo dokumentární. Připomínám například seriály Rodáci a odrodilci, Potomci a předkové, Semena nenávisti o K.H. Frankovi a Opus pro smrtihlava o Reinhardu Heydrichovi.
Možná chcete připomenout, že jsem na něco zapomněli. Nezapomněli, protože Našeho dědka Josefa si necháváme nakonec. Náš dědek Josef, a to ať už kniha, nebo ještě více jeho nezapomenutelná filmová podoba patří mezi kultovní filmy mnoha ivančických občanů, včetně celé naší rodiny. Filmová freska byla natočena na jižní Moravě v první polovině sedmdesátých let a mnoho sekvencí přímo v Ivančicích a nejbližším okolí. „Je dobře vědět, kdes poprvé vykřikl a kde naposled vydechneš, tam někde mezi tím je Tvá zem.“ Film je mluven zdejším dialektem. Jak krásně znějí slova z úst našeho dědka, například „ Já se polepčím, až se všichni pohoršijó. Pak mě to líp pude. Nebo že se venohrado držel jak hovno košile. Chudé bét a eště smutné, to ani Pámbu nežádá“. A když už jsme u toho Pánaboha tak výrok, že si ho představoval jako bývalého starostu Hrušku se bezprostředně týká i našeho starosty. Byl to totiž jeho pradědeček.
Dědkovy příhody zapadají do dějů komunity, v níž žije a na její dění reaguje tak, že využívá všech příležitostí k nějakému veselému kousku. Ty kousky nehoví jen klukovskému nezbedovi v něm, ani nejsou určeny jen k obveselení jemu podobných, ale evokují v něm prosté člověčenství, které činí naši pouť vezdejší daleko snesitelnější.
Antonín Ondra
narodil se v roce 1943 v Němčicích, kde chodil do základní školy. Potom následovala střední škola Na Brněnce a rovněž absolvoval večerní průmyslovou školu. Od mládí sportoval. Nejprve fotbal ve všech kategoriích. Ovšem do doby, kdy utrpěl na zájezdu do NDR těžký úraz, který znamenal konec fotbalu, nikoli však sportu. Intenzivně se začal věnovat tenisu, nejen jako hráč, ale především jako trenér mládeže, budovatel a správce tenisových kurtů. Je třeba připomenout, že jeho svěřenci hráli v určité době i na mistrovství republiky a v Ivančicích se hrála třetí nejvyšší tenisová soutěž.
Pořádá tradiční turnaje, z nichž nejznámější a nejpopulárnější je turnaj Václavský. Můžeme říci, že díky panu Ondrovi lze v Ivančicích tenis ještě hrát a bavit se jím.
Zdeňka Dvořáčková
vykonávala celé desetiletí funkci správkyně významné kulturní památky, totiž židovského hřbitova v Ivančicích. Organizovala brigády na zlepšení stavu areálu a zajišťovala návštěvnický provoz a sama věnovala stovky hodin údržbě hřbitova. Tato činnost pro ni nebyla prací, ale posláním. Za dobu jejího působení doznal stav židovského hřbitova velkého zlepšení, takže se stal vyhledávanou kulturní památkou a součástí evropského kulturního dědictví.
Za tuto práci patří paní Dvořáčkové velké poděkování.