Uložení ostatků gen. Miloše Knorra v Ivančicích
Nositel Řádu britského impéria generálmajor Miloš Knorr (narozen 20. září 1918 ve Slezské Ostravě, zemřel 1. července 2008 v New Yorku) byl jedním z mála Čechoslováků, kteří se zúčastnili vylodění v Normandii.
Přežil potopení britské válečné lodi, bojoval v Holandsku a na Rýně, za což dostal řadu ocenění. Jako zpravodajský důstojník na konci druhé světové války doprovázel vlaky, kterými se repatriovaní českoslovenští vězni vraceli z koncentračních táborů v Německu. Po převzetí moci komunisty odešel do Vídně, kde vedl českou sekci americké vojenské zpravodajské služby. Celou dobu nesvobody se toužil vrátit do Ivančic, které musel dvakrát opustit.
Ve čtvrtek 20. září 2018 se v 11.00 hodin v galerii Památníku Alfonse Muchy v Ivančicích uskutečnila vzpomínka při příležitosti nedožitých 100. narozenin generálmajora Miloše Knorra, kterou uspořádal Americký fond ve spolupráci s městem Ivančice, Vojenským historickým ústavem Praha, Ústavem pro studium totalitních režimů a Moravským zemským muzeem. Setkání se zúčastnil první polistopadový ministr obrany Luboš Dobrovský, který byl kancléřem Václava Havla v době Knorrova jmenování generálem, řada armádních a politických představitelů.
Na tuto vzpomínku navázal od 12:30 smuteční průvod od Památníku Alf. Muchy na ivančický hřbitov, kde proběhlo ve 13.00 hodin uložení ostatků generála Knorra do čestného hrobu města Ivančice. Jako součást vojenských poct nad městem přelétal vrtulník MI-24 z vojenské základny v Náměšti nad Oslavou.
Symbolicky se tak vrátí alespoň jeho ostatky do rodné země v den nedožitých 100. narozenin.
reportáž: Česká televize, Události v regionech (Brno), 20. 09. 2018
fotogalerie: iDnes.cz – Ostatky rodáka a hrdiny vylodění v Normandii se po letech vrátily do Ivančic, 20. 09. 2018
Generálmajor ve výslužbě Miloš Knorr se narodil 20. září 1918 ve Slezské Ostravě. Po první světové válce se rodina přestěhovala do Ivančic, kde Miloš Knorr vychodil obecnou školu. Ivančické gymnázium zakončil maturitou v roce 1936.
Po ukončení gymnázia nastoupil Miloš Knorr základní vojenskou službu a v letech 1937-38 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V říjnu 1939 byl zadržen při ilegálním pokusu o překročení státní hranice a uvězněn gestapem. Při druhém pokusu, 4. února 1940, byl úspěšný a koncem března byl prezentován ve výcvikovém táboře v Agde (Francie). V červenci 1940 byl zařazen ke štábní rotě 1. čs. divize v Anglii. V roce 1943 byl přidělen k 43. britskému předzvědnému pluku ve funkci velitele čety a zpravodajského důstojníka. Dne 24. června 1944 byl přeřazen k Royal Arm. Corps a téhož dne, v rámci druhé invazní vlny, přepraven do Evropy. Krátce po vyplutí byla však loď zasažena a potopila se – ze 600 příslušníků pluku jich 180 zahynulo a dalších 150 jich bylo zraněno. Po nutné reorganizaci pluku a po vstupu na evropskou půdu se ukázalo, že Miloš Knorr je na pevnině ilegálně, protože čs. důstojníci byli propůjčeni k britským útvarům pouze na území Anglie. Zasáhl velitel pluku, který ustanovil npor. Knorra, podle jakéhosi nařízení z 19. století, dočasným pobočníkem Jeho Veličenstva po dobu války bez nároku na plat. Legendárního vylodění spojenců se v první vlně nezúčastnil žádný Čechoslovák, v druhé vlně byl jediný – Miloš Knorr. Předzvědný pluk bojoval ve Francii, Belgii a Holandsku. Konec války zastihl pluk mezi Bremami a Hamburkem. Za účast v bojích se z „dočasného pobočníka“ stal nositel Řádu britského impéria a získal několik dalších vyznamenání.
Když se 6. května 1945 dozvěděl britský štáb, že v Praze vypuklo povstání, obdržel kapitán Knorr rozkaz k cestě do Prahy. Průjezd Německem nebyl snadný a do Prahy dorazil až 12. května; to už však povstání skončilo, a proto se rozjel do Ivančic k rodičům. Po návratu k pluku vedl kapitán Knorr několikrát kolony nákladních aut, které vozily do Československa bývalé vězně koncentračního tábora Bergen-Belsen poblíž Hanoveru.
Po trvalém návratu do Československa studoval Miloš Knorr na Vysoké škole válečné v Praze a od roku 1947 na této škole přednášel jako profesor všeobecné taktiky. Krátce po únoru 1948 začalo odstraňování důstojníků západních armád. Major Knorr byl 15. března 1948 odvelen do Šternberku do funkce velitele tankového praporu. Bylo jasné, že ani v této funkci dlouho nebude, a proto se začal připravovat k opuštění republiky. Požádal o pomoc dr. Františka Muchu, okresního velitele Státní bezpečnosti ve Znojmě, jehož znal z Ivančic. Mucha, zvaný „Vančák“ (starší bratr Miroslava, který jako letec zahynul v Anglii), pomohl převést majora Knorra přes hranice do Rakouska. Za ilegální odchod do zahraničí byl Knorr zbaven všech vojenských hodností. Rozhodnutí o degradaci podepsal 6. srpna 1948 arm. generál Ludvík Svoboda – ministr národní obrany.
Průchod sovětským okupačním pásmem do Vídně byl velice nebezpečný, ale s pomocí spojky, která pro něho přijela až k hranicím, se mu to podařilo. Po příjezdu do Vídně se Miloš Knorr hlásil na americkém velvyslanectví a potom u kontrašpionážní centrály CIC. Nechtěl se ve Vídni zdržovat, ale velitel centrály ho přesvědčil, že je nutné alespoň zběžně prověřovat uprchlíky z Československa. Ve spolupráci s rakouskou policií se podařilo přesunout stovky uprchlíků z amerického sektoru Vídně do amerického pásma v Rakousku. Po dvou měsících odletěl Knorr do Anglie, kde se setkal s velitelem svého bývalého pluku a s dalšími známými důstojníky. Když se ohlásil u generála Indry (za války ministra obrany čs. vlády), dostal radu, aby se vrátil ke spolupráci s Američany, kteří potřebují jeho vědomosti a schopnosti. Odletěl zpět do Vídně, kde žil na americké doklady a vystupoval pod krycím jménem major Peter. V létě 1948 byl přeřazen do štábu generála Moravce (za války to byl šéf výzvědné služby v londýnské vládě), kde se stal operačním důstojníkem. Řídil i některé akce prováděné z Rakouska.
Když koncem roku 1954 odjel generál Moravec definitivně do Spojených států, rezignoval na zpravodajskou práci také Miloš Knorr. V létě 1955 obdržel americké vstupní vízum a mohl konečně opustit Evropu. Na předcházející práci se snažil zapomenout. Téhož roku začal Miloš Knorr pracovat u velké pojištovny a po několika letech se vypracoval na místo ředitele evropského zastoupení v Haagu. Po 15 letech odešel do důchodu, ale ještě několik roků působil jako poradce u různých firem.
Po listopadu 1989 navštívil Miloš Knorr několikrát Českou republiku a zastavil se také v Ivančicích. Jeho činnost v boji za národní osvobození nezůstala zapomenuta. Za významný podíl v boji za národní osvobození byl navržen Československou obcí legionářskou do hodnosti generálmajora ve výslužbě. Slavnostní akt provedl prezident republiky dne 8. května 1995.
Ve středu, dne 23. června 2004 bylo Miloši Knorrovi slavnostně předáno čestné občanství města Ivančice.
Bylo by jen velmi neúplné uvádět cokoli, co by ve zkratce přiblížilo život pana generála. Odkazujeme pouze na literaturu:
- J. Břečka: Občané města Ivančic v zahraničním odboji 1939-45 Jižní Morava 2000
- K. Pacner: Dočasný poručík Jeho Veličenstva. Magazín MF Dnes 4.4.1996
- P. Poledňák: Portrét generála v.v. Miloše Knorra . Xantipa listopad 1998
- T.Brdečková: Ještě jsem tady. Přepis televizního pořadu ČT 2 2001
- J.A. Krystek: Případ dvojakého pohledu. Rovnost 30.5.1998;
a v neposlední řadě se o panu, tehdy ještě nikoli generálovi, zmiňuje ve své knize „Na průsmyku bílý kříž“ i pan plukovník v.v. Ota Brück. Knihu vydalo Naše vojsko 1968.