Průvodce památkami města
Významné ivančické památky
Významnými historickými památkami Ivančic jsou gotický farní chrám, renesanční palác na náměstí, stará radnice, bratrský sbor s budovou bratrského gymnázia, tzv. Nová hospoda, poutní kaple sv. Jakuba, židovský hřbitov, pozůstatky městských hradeb. Vzácnou stavební památkou z poloviny 12. století je románský kostelík sv. Petra a Pavla v integrované obci Řeznovice.
Farní chrám Nanebevzetí Panny Marie
Centrálnímu náměstí Ivančic dominuje věž farního kostela, která stála původně samostatně a měla obrannou funkci. Současný kostel stojí pravděpodobně na místě, kde stával jeho dřevěný předchůdce. Podle dostupných materiálů se lze domnívat, že stavba současného kostela byla započata v r. 1288, kdy bylo město povýšeno do stavu královských měst. Rozestavěný, ještě nezklenutý kostel byl v roce 1304 vypálen Kumány sloužícími ve vojsku rakouského vévody Albrechta. Z té doby se dochovaly pouze presbytář, krypta, věž a obvodové zdivo bočních lodí. Kostel byl postupně zaklenut v průběhu 15. století. Později byla vestavěna na západní straně hlavní lodi gotické stavby renesanční hudební kruchta. Na svornících křížových kleneb v západní polovině kostela jsou vytesány znaky města (tři korbele), pánů z Lipé (zkřížené ostrve), pánů z Kravař (zavinutá střela) a pánů z Rožmberka (pětilistá růže).
Trojlodí farního chrámu má dnes bazilikální podobu. V letech 1947 – 53 provedl architekt Klaudius Madlmayer rozsáhlou opravu.
Radnice
Z významných domů v Ivančicích je historicky i architektonicky nejzávažnější budova radnice. Původně šlo o zeměpanský hrad, jehož západní zdi byly součástí městských hradeb. Z gotické stavby se zachovala část sklepů s valenou klenbou, portálek do sklepa a dvě místnosti v přízemí. V roce 1461 se tvrz dostala do majetku měšťanského. Roku 1607 se majitelem domu stává provazník Šimon Pírko. Jeho zálibou bylo kupovat domy, přestavovat je a se ziskem zase prodávat. Se svými přáteli Vlachy, stavitelem Antoniem di Valdi a s kameníky z novoveské huti přestavěl gotickou tvrz na městský palác. Dům bývá nazýván domem pánů z Lipé, neboť jej zdobí erby tohoto šlechtického rodu.
Součástí domu je arkáda dvorního traktu se zděnými pilíři v přízemí. Dřevěné sloupky v prvním poschodí galerie a celé druhé poschodí jsou nouzová stavba. Přichystané kamenné sloupy nebyly po smrti Šimona Pírka osazeny.
Po rodině Pírkových vlastnili dům Lichtenštejni, kteří jej později darovali hejtmanovi krumlovského panství Jiřímu Borskému. Do majetku města přešel dům před více než třemi stoletími. Do roku 1883 v něm byla kasárna, pak škola. Dnes jsou v budově kanceláře městského úřadu.
Stará radnice
Po roce 1461 se obci dostává samosprávy, jejímž symbolem je radní dům. Dům staré radnice je po kostelu nejstarší budovou na Palackého náměstí. Již na pohled je to patrné, neboť do dnešních dnů si dům zachoval goticko-renesanční tvářnost. Stojí na základech původních dvou domů z 15. století, velkoryse přestavěných ve 40. letech 16. století. Gotický původ dokazuje i lomený portál v prostorných sklepeních. Právě v těchto sklepích se v dávné minulosti skladovala sůl, se kterou město obchodovalo. Na vížce býval zvonek, jímž se zvonilo za požárů.
V roce 1850 odstoupilo město radnici c.k. úřadům, okresnímu a bernímu. V současnosti budova slouží jako Památník Alfonse Muchy se stálými expozicemi Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka.
Pozůstatky areálu českých bratrů
V ulici Ve Sboru se zachovaly pozůstatky bratrského areálu ze 16. a 17. století. Na místě domu čís. 10 stála budova sboru, koupená bratřími r. 1539 a obdařená privilegiem Jana z Lipého. V letech 1558 až 1571 v ní sídlil biskup Jan Blahoslav. Pod jeho vedením pracovala zde tajná tiskárna zv. ivančicko-kralicko-lešenská. V Ivančicích vyšlo z jejího listu 18 titulů. R. 1578 byla přemístěna do Kralic u Náměště n. Oslavou. Blahoslav sepsal v Ivančicích svá hlavní díla (Gramatika, Filipika proti misomusům, Musica, Vady kazatelů aj.). Přeložil zde do češtiny Nový zákon, pojatý později do Bible kralické. Redigoval a řídil tisk Kancionálu evančického, jehož 1. vydání z r. 1564 patří k nejkrásnějším evropským renesačním tiskům. Po smrti Blahoslavově pracoval v tomto sboru tým vědců na překladu Bible kralické, který byl dokončen a bible vytištěna v Kralicích. V Ivančicích se uchovával a zpracovával archiv celé Jednoty bratrské. V areálu sboru byla škola, dílny a hospodářské budovy. Kostel postavený po r. 1540 přiléhal k budově z východní strany. Zachovala se věž a základy presbytáře se studnou, objevené v r. 1980. Naproti stojí pomník Jana Blahoslava z r. 1931.
Nová hospoda
Renesanční dům čís. 8 v Krumlovské ulici, původně dům pánů z Náchoda, byl sídlem bratrského gymnázia (akademie). Stojí dodnes téměř v původním stavu. Bratří ho získali darem r. 1577 a do r. 1588 v něm sídlil i rektor Esrom Rüdinger, někdejší rektor univerzity ve Wittenbergu a autor latinské ódy na Ivančice. Od r. 1615 byl dům majetkem Jiřího Erasta, posledního biskupa Jednoty sídlícího v Ivančicích. Z téhož roku je renesanční portálek s latinským veršem. Erastus s bratřími odešel z Ivančic r. 1623 a dům i celý bratrský areál připadly konfiskací moravskokrumlovské vrchnosti, Gudankaru z Lichtenštejna. Z Erastova domu se stal zájezdní hostinec, dodnes obecně nazývaný Nová hospoda.
Židovský hřbitov
Židovští kupci navštěvovali obchodní střediska Velkomoravské říše a jedním z významných tržišť Velkomoravské říše bylo hradiště Ivaňgrad na hřebeni vyvýšeniny Rény. Po vypálení hradiště r. 1146 Vladislavem II. vznikalo město v údolí pod Rénou, kde se usídlovali i židé. Židé se později zřejmě podíleli na výstavbě středověkých hradeb a tím se také vysvětluje, že jim bylo umožněno přemístit se z předměstí do města za jejich ochranu. Ivančický židovský hřbitov patří po pražském a kolínském k nejstarším v České republice. Nejstarší náhrobní kámen se uvádí z roku 1552. Je to kulturní památka, vlastníkem je Židovská obec v Brně a město Ivančice přispívá na údržbu.
Městské hradby
Vznikly asi po neblahých zkušenostech kumánského nájezdu v r. 1304. Jednoduché hradby byly zesílené šesti polokruhovými baštami v rozích nepravidelného podlouhlého mnohoúhelníku a původně měly pouze dvě brány na průjezdní cestě. Později byly do hradeb proraženy další dvě brány, Židovská a Nová. Část hradeb je ve směru za kostelem k Nové bráně zblízka přístupná.
Poutní kaple sv. Jakuba
Původní poutní kaple stojící v Nových Horách nad Ivančicemi (323 m n.v.) byla postavena ze sbírek měšťanů roku 1481. Za císaře Josefa II. byla zrušena a r. 1784 rozebrána na stavební účely. Nová kaple v novogotickém slohu byla vystavěna v letech 1852 – 58 z iniciativy národního buditele P. Tomáše Procházky. V roce 1991 byla provedena generální oprava čtrnácti kapliček křížové cesty stoupající od městského hřbitova ke kapli.
Románská kostelík sv. Petra a Pavla v Řeznovicích
Zachovalý románský kostelík – významná památka evropského formátu – se nachází v Řeznovicích, místní části Ivančic. Byla vystavěna kolem r. 1160 Přemyslovcem Konrádem Otou, údělným knížetem znojemským, pravděpodobně jako součást zeměpanského dvorce.
Má výrazné rysy podobných staveb v severoitalské Lombardii pocházejících z 11. a 12. století.
V zaalpských zemích je architektonicky nejpříbuznější dochovanou stavbou kaple v bavorském Řezně.
Dlouho neobjasněnou záhadou kostela zůstával nápis tzv. kumánského kamene, zabudovaného v interiéru kostela. Vyluštil jej až pražský orientalista P. Poucha, který zjistil, že jde o druh písma podobného ujgurskému, které používali Kumáni uprchlí před Tatary a bojující jako žoldnéři v uherském vojsku. Na kameni je vyryto jméno Marqusz (Markus), patřící snad některému pokřtěnému Kumánovi, který tu byl pohřben.
