Osobnosti pohřbené na ivančickém hřbitově
Na občanském hřbitově v Ivančicích jsou uloženy ostatky mnoha osobností, které za svého života zanechaly svou dějinnou stopu…
Sekce A
Jan Novák (1914 – 1945) – A 1 – čestný hrob
Ve 20. letech se rodina odstěhovala do Frunze. V roce 1938 se rodiče vrátili do republiky, ale Jan Novák tam zůstal. V roce 1942 reagoval na výzvu v tisku a přihlásil se do československé jednotky v Buzuluku. Zúčastnil se bitvy u Sokolova, Bílé Cerekve a u Dukly. Jeho bojové nasazení bylo oceněno čtyřmi Válečnými kříži, medailí Za chrabrost, sovětským Řádem Rudé hvězdy a Řádem vlastenecké války 2. stupně. Zemřel při automobilovém neštěstí u Hradce Králové v červenci 1945. Pohřben byl v rodných Ivančicích.
Josef Vávra (1858 – 1936) – A 8 – čestný hrob
Pedagog, ředitel Měšťanské školy v Ivančicích. Kulturní a muzejní pracovník, v roce 1894 inicioval založení muzea v Ivančicích, předsedal Okrašlovacímu spolku.
Olga Uhrová (1908 – 1988) – A 8
Její životní dráhu ovlivnil její otec – Josef Vávra . Na Masarykově univerzitě vystudovala historii a zeměpis. Po absolvování školy pracovala v Olomouci. Do Ivančic se vrátila na konci padesátých let. Výrazným způsobem se zasloužila o oživení muzejní činnosti a o zvýšení zájmu o historii města a jeho památky. V letech 1962-1974 byla ředitelkou Městského muzea. Své poznatky publikovala v odborných časopisech a v Ivančickém zpravodaji.
Antonín Worell (1806 – 1864) – A 16 – čestný hrob
Antonín Worell byl v Ivančicích lékárníkem a také poštmistrem. Známý se stal pěstováním chřestu, který dodával na císařský dvůr do Vídně. Exportoval také chřestové sazenice. Své zkušenosti o pěstování chřestu uložil do odborné příručky. V letech 1850-1864 zastával post starosty města. V tomto funkčním období se uskutečnilo mnoho prospěšných akcí (založení nemocnice, záložny, stavba školy, silnice, kanalizace, dláždění, zalesňování).
Jan Kočí (1834 – 1890) – A 30 – čestný hrob
V rodině byl vychován ve vlasteneckém duchu. V letech 1877-1890 byl starostou města, založil Občanskou záložnu, jednoho z největších peněžních ústavů západní Moravy ve své době. V době, kdy vykonával funkci starosty, byl ve městě zřízen hasičský sbor, založen Sokol, počeštěna Měšťanská škola, zřízena pokračovací průmyslová škola a mateřská školka.
Ladislav Vašek (1871 – 1949) – A 54
Byl bratrem básníka Petra Bezruče. Vystudoval Učitelský ústav v Brně a v letech 1892-1911 byl ředitelem Obecné a měšťanské školy dívčí v Ivančicích. Byl významnou osobností zdejšího kulturního života a své znalosti publikoval v časopisech a na přednáškách. Za Muzejní práci byl jmenován čestným členem Svazu českých muzeí v Praze. V letech 1932-1945 byl městským kronikářem.
Jan Vrba (1829 – 1903) – A 56 – čestný hrob
Od založení Rolnické školy v roce 1866 byl jejím ředitelem. Za jeho vedení se škola těšila výborné pověsti. Absolventi získávali dobré uplatnění. Poznatky z oboru publikoval časopisecky.
rodiče Alfonse Muchy – A 296 – čestný hrob
Otec Ondřej se narodil v roce 1825. Byl dvakrát ženatý, z obou manželství měl po třech dětech. Ondřej sloužil 7 let v císařském vojsku, za to dostal jako veterán místo u ivančického soudu.
S první manželkou, rozenou Procházkovou měl Aloisii, Antonii a Augusta, s druhou Amálií – Alfonse, Andělu a Annu.
Druhá manželka Anna se narodila v roce 1822 v Budišově u Třebíče. Po svatbě bydleli v malém bytě vedle ivančické šatlavy se šesti dětmi a služebnou. Matka byla vzdělaná, četla Schillera a Goetha. Všechny děti vystudovaly alespoň střední školu. Syn Alfons se dal na malování, což bylo tehdy řemeslo na okraji počestnosti. „Alfonse jednou snědí vši“, stěžoval si otec známým když ho viděl nedbale oblečeného v peleríně, zamazaného od barev. Přesto později, když poznal, že pokusy udržet ho u „poctivé “ práce nikam nevedou, rezignoval a svolil. A jak to bylo dobře, vidíme i dnes.
Jan Sova (1876 – 1919) – A 344
Pochází z rolnické rodiny. Vystudoval Učitelský ústav v Brně. Učil v několika místech, až se v roce 1906 dostal do Ivančic. Na Měšťanské škole učil kreslení, matematiku a geometrii. Ve vlastních obrázcích (převážně akvarelech) zachytil zákoutí ivančických ulic a pamětihodností.
Václav Ignác Dusík (1891 – 1967) – A 403
Potomek známého hudebního rodu Dusíků. V letech 1914-1919 studoval v Brně varhanickou školu a skladu na mistrovské škole u Leoše Janáčka. Po dokončení školy přešel do Chocně, kde se stal ředitelem kůru a sbormistrem zpěváckého spolku Zvukobor. V roce 1925 se vrátil do Ivančic. Zde působil opět jako ředitel chrámového kůru a také jako majitel hudební školy. V letech 1925-1949 vyučoval na zdejším gymnáziu hudební výchovu. Aktivní činnosti hudebního pedagoga ukončil v roce 1959.
Sekce B
František Roháček (1860 – 1904) – B 661 – čestný hrob
Narodil se v učitelské rodině. Provozoval právnickou praxi a přitom psal prózu a věnoval se žurnalistice. V letech 1891-1897 vydával časopis Niva a na jeho stránkách bojoval proti zpátečnictví, malosti a provinciálnosti. Do časopisu Niva přispívala řada významných spisovatelů. Fr. Roháček vymyslel pseudonym pro spisovatele Otokara Březinu.
Jakub Svoboda (1875 – 1943) – B 566
Naivní malíř, písničkář, fotograf, hudebník. Ve svých 50 letech přišel s myšlenkou zhotovit plastický plán Ivančic aby připomenul, jak Ivančice vypadaly v době kdy se narodil. Model přesně dokumentuje vzhled jednotlivých domů a ulic v měřítku. Zachycuje hradby, městské brány a bašty. Model je dnes uložen v ivančickém muzeu. Česká televize natočila o životě Jakuba Svobody dva krátké filmy. Tvorba Jakuba Svobody zaujala také významného brněnského básníka Jana Skácela, v knize Jedenáctý bílý kůň přirovnal Svobodu k francouzskému naivnímu malíři celníku Henrimu Rousseauovi – Skácel ho nazval Henri Rossenau z Ivančic. V Ivančicích je po něm pojmenována ulice.
Jaroslav Matějka (1927 – 2010) – B 391
Český spisovatel, scénárista, publicista, filmař a historik. Je autorem mnoha monografií i beletrických prací. Je autorem obsáhlé historické studie Život sira Winstona pojednávající o Churchilovi. K nejznámějším patří Náš dědek Josef, který byl také zfilmován, dále to byly seriály Rodáci a odrodilci, Potomci a předkové.
Jaromír Růžička (1914 – 1976) – B 386
Narodil se v sokolské rodině. Po absolvování Státní pedagogické akademie začal učit češtinu, němčinu, zeměpis a tělocvik. V roce 1942 byl zatčen gestapem a následně vězněn v Osvětimi a Buchenwaldu. Po návratu domů pak učil v Ivančicích, v roce 1961 se stal ředitelem Základní školy na Komenského náměstí. Sám byl také aktivním sportovcem i funkcionářem, pro školáky pořádal pravidelné lyžařské zájezdy. Láska k horám a sportu se mu staly osudným. V roce 1976 na lyžařském zájezdu do Krkonoš tragicky zahynul.
Miloš Knorr (1918 – 2008) – B 353
Generálmajor, účastník zahraničního odboje 1940-45, nositel Řádu britského impéria.
Dětství prožil v Ivančicích. Po maturitě nastoupil do záložní důstojnické školy v Pardubicích a na Vojenskou akademii v Hranicích. Po absolvování byl přiřazen k 6. dragounskému pluku v Brně. V roce 1938 utekl z Československa do Anglie. V roce 1944 se s vojáky vylodil v Normandii a postupně se dostal až k Rýnu. Věnoval se převážně zpravodajské činnosti. Po skončení války se vrátil do Prahy a studoval na Vysoké škole válečné, zde začal také přednášet. Po únoru 1948 utekl do Vídně, kde se zapojil do třetího odboje proti komunismu. Na americké ambasádě ve Vídni byl přijat okamžitě díky jeho vojenské minulosti. Krátký čas působil ve sběrných táborech v Rakousku. Na počátku 50. let se stal řídícím důstojníkem americké zpravodajské služby. V roce 1954 odjíždí do USA, kde pracoval ve Fondu pro pomoc československým uprchlíkům. Po odchodu z armády pracoval až do své penze v jedné z největších zajišťovacích společností. Činnost M. Knorra byla oceněna udělením hodnosti generálmajora ve výslužbě, byl držitelem Řádu britského impéria. V roce 2018 byla urna s jeho popelem uložena na hřbitově v Ivančicích.
Miloš Navrátil (1900 – 1962) – B 70
Po maturitě na reálce v Brně postupně převzal v Ivančicích vedení tiskárny svého otce. Vydával Ivančický zpravodaj a ročenky pro Muzejní spolek. Věnoval se také tvorbě exlibris s vlastními dřevoryty a motivy z Ivančic. Byl aktivní v osvětových spolcích, působil v místním ochotnickém divadle, pro které psal a ilustroval kroniku. Podle jeho návrhů byly postaveny dvě rozhledny – Na oklikách a Alfonse Muchy na Réně. V 50. letech byla tiskárna zrušena a M. Navrátil přešel do podniku Trhárny, kde pracoval na oddělení propagace.
František Vetečník (1916 – 1980) – B 85
Všestranný sportovec a sportovní funkcionář, zejména v házené a turistice. Předseda Klubu českých turistů od roku 1950 do roku 1980. Za jeho působení a pod jeho vedením byly organizovány vícedenní základny na Československých horách. Ředitel Odborného učiliště na „Skřipáku“ (Stříbský mlýn) a ředitel Služeb města Ivančice.
Jan Kouřil (1920 – 2019) – B 644
Jan Kouřil se s rodiči přestěhoval do Ivančic, kde žili v oblasti židovské čtvrti. Své vzpomínky na dětství uveřejňoval na stránkách Ivančického zpravodaje. Vydal je také ve třech sbírkách – Drobníčky, Paběrky a Pozdní sběr. Věnoval se ochotnickému divadlu, vedl několik pěveckých sborů. Byl ředitelem Ústavu pro neslyšící v Ivančicích. Za spoluautorství na Obrázkovém slovníku pro neslyšící dostal Státní cenu.
Sekce D
Tomáš Procházka (1803 – 1858) – D 31 – čestný hrob
Byl jedním z prvních národních buditelů na Moravě. Vystudoval bohosloví a v letech 1831-1858 byl kaplanem v Ivančicích. Zasloužil se o odstranění německého charakteru ivančického školství. Zasloužil se o založení Jednoty katolických mužů a Jednoty katolických žen. Za jeho vedení byla znovu vybudována kaple Sv. Jakuba, zrušená za vlády Josefa II.
Josef Husák (1906 – 1995) – D 133
V Brně vystudoval Učitelský ústav. Učil nejprve na Podkarpatské Rusi. V roce 1931 se vrátil do Ivančic a zde pak učil do roku 1945 na měšťanské škole, od roku 1958 pan na Základní osmileté (devítileté) škole češtinu a dějepis. Vždy popularizoval historii a krásy rodného města. Po odchodu do důchodu opět pracoval v městském muzeu a realizoval řady přednášek a besed, publikoval mnoho článků z historie, vlastivědy a o významných osobnostech. Byl také knihovníkem a v letech 1957-1958 byl ředitelem Střední knihovnické školy v Brně.
Sekce E
Mgr. Josef Flíček (1940 –2018) – E 90
Pedagog, propagátor tělocviku a všestranný sportovec. Byl ředitelem ivančické Základní školy Na Brněnce. Propagátor turistiky, předseda Klubu českých turistů. Jeho činnost byla turisty oceněna medailí Vojtěcha Náprstka. Zúčastňoval se dálkových pochodů jako třeba Běchovice – Praha. Byl hlavním organizátorem výstavby rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně.
